Metoda MAHONY® DIET je určena zdravým jedincům, trpícím mírnou formou nadváhy, kteří chtějí rychle, spolehlivě a bezpečně redukovat svoji tělesnou hmotnost a následně jí udržet v dlouhodobém časovém horizontu.
Opírá se o nabídku dietních pokrmů s vysokým obsahem bílkovin, sníženým obsahem cukrů a tuků a nízkou kalorickou hodnotou, zapadajících do konceptu tzv. proteinové (bílkovinné) diety, etablované prof. Blackburnem z Harvardské univerzity v USA.
Pacient dostane jídelníček nastavený na cílovou redukci (- 3 kg, - 6 kg, - 9 kg), respektive na trvalé udržení redukované hmotnosti (zdravý snacking), kde jsou některá běžná jídla nahrazena speciálními dietními přípravky MAHONY® DIET.
Organismus na energeticky chudé bílkovinné stravě MAHONY® DIET přednostně používá, jako zdroj energie, vlastní tukovou tkáň. Objev tohoto fenoménu je největším přínosem prof. Blackburna moderní medicíně a léčbě civilizačních chorob (obezita, vysoký krevní tlak, vysoké hodnoty krevních tuků, atd).
V procesu hladovění totiž organismus za normálních okolností používá jako zdroj chybějící energie tyto složky a to v následujícím pořadí:
❶ Glykogen (zdroj chybějících cukrů nezbytných pro činnost mozku)
❷ Kosterní svalová tkáň (v procesu tzv. glukoneogeneze se z ní začne tvořit glukóza)
❸ Tuková tkáň (mastné kyseliny jsou ohromným, ale také ohromně vzdáleným zdrojem energie)
V praxi to tedy vypadá tak, že hladovějící nejprve ztratí svalovou tkáň a až po ní přijdou na řadu tuky.
Profesor Blackburn formuloval už v roce 1976 protokol, který nazval „Protein sparing modified fast“ („bílkoviny šetřící modifikovaný půst“), kde „bílkovinami“ měl na mysli příčně pruhované svalstvo hladovějícího jedince.
Při použití jeho protokolu, tj. přísunu stravy bohaté na bílkoviny, chudé na energii, cukry a tuky, dochází k přehození zdrojového pořadí takto:
❶ Glykogen (zdroj chybějících cukrů nezbytných pro činnost mozku)
❸ Tuková tkáň (mastné kyseliny jsou ohromným, ale také ohromně vzdáleným zdrojem energie)
❷ Kosterní svalová tkáň (v procesu tzv. glukoneogeneze se z ní začne tvořit glukóza)
K hubnutí pak dochází přednostně na úkor tukové, a nikoliv svalové tkáně (klientům se rychle upravují hodnoty krevních tuků a svalovou tkáň ztrácejí pouze ve velmi omezené míře – lze ověřit průběžným měřením na impedanční váze). Jde tedy jednoznačně o nejzdravější a medicínsky nejsprávnější způsob redukce tělesné hmotnosti, který jde cíleně proti obezitě, která je definována jako „zmnožení tukové tkáně v organismu v důsledku nadměrného energetického přísunu“.
Primárním cílem racionální diety tedy nemá být snížení kilogramové hmotnosti, nýbrž snížení objemu tukové tkáně v organismu.
Tento typ diety je někdy (a dost nesmyslně) řazen mezi tzv. ketogenní diety („ketodiety“). Nesmyslně proto, že tzv. ketóza (tedy zaplavení organismu ketonovými látkami) je zcela přirozeným důsledkem štěpení tukové tkáně během jakékoliv redukční diety nebo hladovky. Tj. ketóza je zajímavá asi tak jako pocení během fyzické námahy, a není ničím jiným než fyziologickým průvodním jevem správně držené diety. Nikoliv jejím cílem nebo smyslem.
